Shrnutí
Poslední tři měsíce jsme se Vás snažili informovat o aktuálním dění v Íránu, o vnitřní i zahraniční politice… v této zprávě se nyní pokusíme shrnout vše podstatné, co se kolem tohoto státu během posledního čtvrt roku odehrálo.
Příčiny současné situace v Íránu je potřeba hledat hluboko v minulosti. Na území Íránu vždy existovaly rozsáhlé říše se svébytnou kulturou. Mnohdy to byly státní celky postavené na skvěle fungující vojenské mašinérii, které slavily významná vojenská vítězství. S trochou nadsázky lze říci, že vojevůdci ovládající území Íránu vždy usilovali o ovládnutí širší oblasti od Indie až po Středozemní moře. Historický íránský nacionalismus je jistě jedním ze zdrojů současného íránského vývoje. Írán je říše středu světa, ani západ ani východ, s netajenými aspiracemi ovládnout co nejširší ideologické a geografické okolí.
V současné době dominuje médiím hrozba v podobě íránského raketového či jaderného programu. Existuje pro tento problém diplomatické řešení? Je nutné si přiznat, že od okamžiku vítězství íránské islámské revoluce svět žádné odpovídající diplomatické řešení nenalezl. Lze říci, že politika dvojího zadržování - americká politika 70. až 90. let vůči Íránu a Iráku byla pro svět úspěšná. Dnes se ukazuje, že politika dvojího zadržování, cukru a biče, tedy kombinace hrozby silou - za předpokladu jejího reálného použití s diplomatickým úsilím - mohla být jedním z důvodů oslabení rozvoje íránského jaderného programu. Nezastavila ale íránský balistický program a rozvoj a akvizice jiných zbraňových systémů. Navíc u jaderného programu nelze jasně říci, zda byl kompletně zastaven jeho vojenský program, nebo pouze zpomalen z důvodu nedostatku energetických ekonomických a technologických zdrojů. Diplomatickým řešením tedy stále zůstává nátlak, a to zejména ve formě účinných hospodářských sankcí. Skutečně se ukazuje, že politika zadržení funguje, Íránu se nesmí dostat do rukou vhodný typ jaderného paliva. Klíčovou roli zde hraje Rusko, které je ovšem podobně nevyzpytatelné jako Írán, naštěstí je ale schopné vést určitá diplomatická jednání. Mnohem pravděpodobnější a také nebezpečnější by ale bylo spojení Ruska s Čínou a Severní Koreou, jejíž jaderný program je stejně utajovaný jako ten íránský.
Írán byl rovněž zasáhnutý mezinárodní finanční krizí, ačkoliv jeho ekonomika je izolována od americké díky sankcím USA a OSN. Hodně bank ze Západu odřízlo své styky s Íránem právě kvůli sankcím týkajících se jaderného zbrojení a hrozbě nukleární války. Írán je 4. největší světový producent ropy a druhý největší producent OPECu. Dále patří mezi hlavní vývozce pistácií a koberců. Centrální banka vyhotovila průzkum, podle kterého Írán na základě vývozu ropy a plynu vydělal za jeden rok, do března 2008 81.8 bilionů dollarů, kdežto za vývoz pistácií a koberců pouhých 15.6 bilionů dollarů. Dalším důsledkem krize je pravděpodobnost nezvolení prezidenta Mahmouda Ahmadinejada, který bude usilovat o znovuzvolení v prezidentských volbách v červnu 2009 na dobu dalších čtyř let. Jeho vláda už je nyní kritizována za rozhazování peněz za ropu, i když je právě ekonomika Íránu závislá na těchto surovinách. Ex-prezident a vlivný duchovní Ali Akbar Hashemi-Rafsanjani, pronesl, že Írán tuto krizi nepřežije, pokud bude stát v jeho čele současný prezident. Mezinárodní měnový fond (IMF) se vyjádřil, že Írán bude potřebovat víc jak 75 dolarů za barel.
Již před prezidentskými volbami v USA, dali íránští představitelé najevo, že by v čele Spojených států raději viděli demokratického kandidáta Baracka Obamu. "Přikláníme se na stranu Baracka Obamy, protože je přizpůsobivější a racionálnější v otázce mezinárodních vztahů... i když víme, že americká politika se příliš nezmění," řekl předseda íránského parlamentu Larídžání. Obama na rozdíl od svého protikandidáta McCaina dal najevo, že pokud by byl zvolen, byl by ochoten s Íránem vést dialog.
Nově zvolený americký prezident Barack Obama se na své první tiskové konferenci 7.11.2008 po úterní volbě vyjádřil k íránskému jadernému programu. Podle Obamy je nepřijatelné, aby režim íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda vyvíjel nukleární zbraně. Mezinárodní společenství se musí snažit zabránit Íránu dál rozvíjet jaderný program, který by mohl sloužit k sestrojení nukleárních hlavic, prohlásil čerstvě zvolený prezident. Stejně tak Obama kritizoval podporu teroristických uskupení ze strany Ahmadínedžádovy administrativy. "Podpora Íránu teroristickým organizacím je něco, co musí skončit," řekl na tiskové konferenci v Chicagu Obama.
Vítěz amerických prezidentských voleb Barack Obama se dočkal neočekávané gratulace. Mezi ty, kteří mu popřáli vše nejlepší ke zvolení, se totiž nezvykle zařadil i íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád. "Doufám, že využije příležitost sloužit americkému lidu a zanechá po sobě dobré jméno," řekl v prohlášení, z něhož cituje izraelský server Haaretz. "Gratuluji vám, že se vám povedlo získat ve volbách většinu hlasů," uvedl Ahmadínežád ve své zprávě Obamovi. Zároveň prý dodal, že doufá, že Obama dá přednost skutečným zájmům Američanů před "nenasytnými požadavky egoistické menšiny". Je to po bezmála třech desítkách let poprvé, co se nově zvolený prezident USA dočkal blahopřání z Teheránu. Spojené státy a Írán totiž spolu od roku 1979 neudržují diplomatické vztahy. USA dokonce vedou Írán na seznamu zemí podporujících terorismus.
Irán si přeje ekonomické reformy, každý nový prezident je hlásá. Otázkou je jejich proveditelnost v rámci existující šíitské ideologie, kde prostě Pán Bůh je na prvním místě. To se týká i reforem společenských, bez kterých zřejmě nelze uvolnit potenciál íránské společnosti směrem k ekonomickému rozvoji. Vnitřní vývoj v Íránu v sobě nenese v současnosti znamení změny. Smíří-li se svět s íránskými ambicemi, Írán bezpochyby dříve či později ovládne Irák, státy Perského zálivu, Libanon. Nesmíří-li se svět s touto ambicí, lze předpokládat konflikt. Otázkou je, jakou formu bude tento konflikt mít, což bude do značné míry záviset na skutečném stavu íránského jaderného programu.
Na íránské frontě klid. Úvahy o možném americkém nebo izraelském úderu na íránská jaderná zařízení utichly. Zhruba dva roky trvající spekulace ukončila nynější globální finanční krize. Málokdo za této situace předpokládá, že by se USA odhodlaly k zahájení další války, a ještě více tak rozkolísaly vlastní i světovou ekonomiku. Dřívější stoupenci útoku - například americký viceprezident Dick Cheney nebo bývalý izraelský ministr obrany Šaul Mofaz - se už k Íránu a jeho jadernému programu delší dobu veřejně nevyjadřují.
Stejně tak je málo pravděpodobné, že k použití síly sáhne v nejbližších měsících i nový americký prezident Barack Obama, který se k možnostem útoku staví mnohem rezervovaněji.
Otázkou je ale co s napětím mezi zmíněnými státy udělá Izraelský útok na pásmo Gazy. Začíná se totiž projevovat jednota arabského národa a sílí tak i slova odsouzení Izraele. Nejvýrazněji se projevuje Írán: "Sionisté naštěstí čelí silnému vzdoru odhodlaných Palestinců. Sionisté by měli vědět, že se Gaza stane jejich pohřebištěm," nechal se v Teheránu slyšet předseda íránského parlamentu Ali Laridžání. Diplomatické styky s Izraelem udržují jen tři z 22 členů Ligy arabských států, a to Jordánsko, Egypt a africká Mauritánie. Izraelsko-Jordánské vztahy jsou nyní také v ohrožení. Přehodnocení vzájemných vztahů s Izraeelem zvažuje podle izraelského serveru DEBKAfile také Turecko, další ze vzácných muslimských spojenců, které židovský stát dosud měl. Turecký premiér Recep Tayip Erdogan Izrael v pondělí velmi tvrdě kritizoval. Zatím se ale žádný z arabských ani západních států neodhodlal proti Izraeli zasáhnout. Pokud by tato válka přerostla do větších rozměrů, mohli bychom se leccos dozvědět i o stavu tolik diskutovaného íránského jaderného programu. Současná situace v Palestině by mohla být ukázkovou záminkou k íránskému útoku na Izrael. Proč ale k ničemu podobnému ještě nedošlo? Není snad íránská armáda dostatečně připravena a obohacování uranu se nedaří? Nebo je snad Íránská islámská republika mírumilovným státem a žádný skutečný útok nechystá a obvinění Bushovi administrativy a izraelské obavy nejsou na místě?
Čerpaly jsme především z již publikovaných zpráv a analýz. Další zdroje jsou vypsány níže.
Aktuálně.cz: Tanky se valí Gazou. Bude vaším hrobem, zní z Íránu. [online]. 2008 [cit. 2009-01-04]. Dostupné z www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=626224
Aktuálně.cz: Izrael kvůli akci v Gaze ztrácí své muslimské spojence. [online]. 2008 [cit. 2009-01-04]. Dostupné z www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=626255
